Říjen 2013

Info o tom pořadí

30. října 2013 v 12:27 | Elis
"nenene!" řekla Elis a udělala další krok do zadu. "prane bože čeho se bojíš?" zeptal se ironiky James. "ČEHO SE BOJÍM?!" zařvala naštvaně. "To zvíře mi zabilo matku a málem i mou nejlepší kamarádku a ty se mně ptáš čeho se bojím?! to už bych raději strávila den s Kairou než jít k té zrůdě"
"Opravdu?" ..." ne"

Přání

28. října 2013 v 22:15 | Elis |  Poslední boj spravedlnosti- kniha 4. poselední
"Ne, to nemůže být pravda!" začala šílet Elis a vypadalo že si vytrhá všechny vlasy. "Klid!" zařval James. "Hlasvně klid, takhle jí nějak nepomůžeš!" řekl přešle. Madalim jen stála o kousek popodál. Kaira byla až uplně vzadu "Je mi to líto" řekla potichu a sklonila uši a poamlu se vydala ke dveřím. Wett se na ní jen díval jak odchází. "Proč.." řekla potichu a opět si sedla na stoličku. Podívala se na svou jedinou kamarádku co ji kdy pordžela. "Proč..." zopakovala ještě jednou. "možná že když-" "NE! nechci pohádky, prosím upřímně, jaká je pravděpodobnost.. že někdy..." zasekávala se. James vzdychl a pak se zase nadechl "Malá". "Prosím.. chci tu být sama" řekla Elis. Madalim pokývla na Jamese aby šel. Pak jen pomalu zavřela dveře. "Nechápu jak se to mohlo stát" řekla a trochu se zatřepala. "Nikdo to nemohl čekat" poznamenal James. "Ale ona si to bere jako svou vinu.." dodala Madalim. "Já bych si to taky bral jako svou chybu.. ale nikdo z nás nemůže vědět jak se právě cítí.. taková hrozná zrada!" řekl znechuceně. Jay se vrátil a stoupl si vedle Madalim "Wett říkal že s tím nic nemůže udělat, nikdo nebyl svědkem"

Kaira bežela stále dále a dále "Svět se stále hroutí" říkala potichu až doběhla na okraj propasti. "spravedlnot už neexistuje.."
"Máš pravdu" ozval se hlas za ní. "Jednou se vrátí a ty to víš" řekl Semil. "Ty a tvůj bratr až moc čtete pohádky" odsekla.
"Opravdu? A co sstra Stříbrné Vlčice?" zeptal se "To je taky pohádka?". "Dejte už mi všicni pokoj" zavřčela. "Čekám tady celé staletí! Vidím jak mí přátelé umírají, jen já tu zůstanu! Vidím pohromy, nemůžu ani kolkrát pomoc! A přitom.. to já" řekla a dala hlavu dolů. "Jsem už na to stará". "Já tě chápu" ozval se další hlas. "Koran, proč i ty?" řekla Kaira a zaleskly se jí oči. Koran se usmála. Sice byla na straně zla, ale ona věděla kdy je přestat potřeba. "Semile jdeme" řekla a chytla ho za ruku. Kaira vzhlédla k noční obloze a usmála se "Ale brzy.. brzy zase spolu"
(vypráví Kaira)
Ubíhaly dny a nic se neměnilo. Nechtěla jíst ani pít, museli jsme jí k tomu nutít. Jen seděla u postele a držela za ruku svou kamarádku. Tu nejbliší. Dělali si velké starosti, v noci nespávala a jen čekala na tázrak že se probere, nechtěla se od ní vzdálit.. ale šance se zmenšovaly. Ty časy společně kdy seděly u krbu, i s přáteli. Ty časy kdy jsem tam byla i já. Ale život je osud, jednou hodíš kostkou ale ze dvojky šestku neuděláš. Druhý hod ani šance nenastane. Zimní vločky stále poletovaly větrem unášené, ona ale nic nechtěla jen zpět život, ale né její.. čase se táhnul a bylo vidět že se nic nezmění. Až jednoho dne. Po těch dnech plných slz a potřebu získat naději se ukázalo kouzlo. Keouzle bez kouzel. kouzlo Věrit.

"Nic zase nechce jíst" řekla potichu Madalim která už nevěděla co má dělat. Jen se podívala malou škvírkou co byla mezi dveřmi. Elis už celé dny seděla na malé stoličce co byla u postele na které ležela Kate už celé ty dny bez jediného pohybu.
"Proč se to stalo, proč jsem tam nebyla dříve?" špitla potichu Elis a utřela si slzy. "To už na tom světě nezbyla ani poslední kapka spravednosti?!" řekla už trochu naštvaným hlasem.

Kaiře se zúžily zorničky "Co se to děje?"

"Ne, dnes prostě už nic není fér!" zvýšila hlas Elis. "Ty by jsis to nenechala bíbit!" zařvala. "NENÍ TO FÉR! TAKHLE NĚCO PROVÉST A NEBÝT ANI POTRESTÁN!"poté vztala a odkopla stoličku do druhého rohu místnosti.
Práskla dveřmi a s naštvaným výrazem se vydala ven. "Co se to děje? Elis?" zeptala se Madalim, ale nestihla ani postřehnout a byla fuč. "Nesnáčím ty vlčí schonosti.. pohlídej Kate, já ji najdu!" řekl James a rozeběhl se. Když doběhl do stájí jeden box byl prázný. "Ne.."

Kaiře zazářil náhřdelník "To není možné!" řekla a nemohla od něho odthnout oči.

Elis se ani pořádně nedžela, jediné co jí pohánělo byl vztek, zloba a odchodlání. Znovy pobýdla Chryzantenu a pomalu ucítila jak se vznesly do vduchu. Chryz roztáhla své obrovské křídla a dříva ze mněnila na zlatou vlající ve větru.
Viděla jak míjeli města a vesnice až dorazili na jedno místo. Byla tam asi nějáká oslava. První koho si tam Elis všimla byla hnědovlasá dívka a měla zajímavě trpce žluté oči. Elis zavčela a Chryz se radši trochu stáhla. Když tam došla najednou přestala hrát hudba a všichni se na ni otočili. "ty.." řekla naštvaně."
"já?" ujistila se namyšleně dívka. "ano, ty ty zrádkyně!" zařvala. Dívka se na ni podívala "co prosím?"
"Zničila jsi mi život, mě a KATE!" zhluba dýchala Elis a pomalu se přibližovala
"J-j-á" koktala dívka protože jí vše došlo. "Její křik do přázdnoty o pomoc, poslala jsi ji do pasti! Ona ti věřila! a víš co?! Já jsem PRAVÁ kamárádka, já opatím, ruku v ruce předáváš!"
"Co se stalo?" zeptal se jeden mladík. "Co se stalo?!" řekla celá vyročená Elis a ani si nevšimla co se děje.
"Tady ta vaše svině využila toho nejlepšího člověka kterého jsem potkala a poslala ho na smrt! Víš co se děje?! NIC! Jen leží v poseli, nevím ani jesli se probere.. a za to můžeš TY!" zařvala z plených plic a nevšimla si že už neměla jen dvě nohy ale čtyři. Její stříbrná kožich dostal ten správný odlesk a bílé tesáky byli vidět už z daleka.
"c-co jsi?!" ptala se dívlka a couvala, teda než zakopla a skončila na zemi.
Elis hrdě zvedla hlavu a zadívala se na ni zvysoka "Je na čase aby se spravedlnost vrátila" řekla a její oči se zaleskly. Pak se připravila ke skoku a skočila (le zpomalený záběr! :O) otevřela tlamu a vycenila zuby, dívka se jen schoulila do klubíčka, bylo to jen pár centimetů od ní když v tom někdo na ní skočil a odhodil bokem.
Elis zavrčela a podívala se co se stalo. Nad ní srtála Kaira a jen na ní civěla. "Jak, jsi to udělala?" zeptala se a sama nemohla uvěřit tomu co se stalo.
"Ona.. to onaaa" ozvalo se od někud. "ona, oan je přízrak spravedlnosti!" řekl někdo a ukázal na Kairu.
Ta jen stále nevěřícně hleděla. "né já už nejsem" řekla potichu
"Cože?! kdo teda?" zeptala se zaskočená Elis.
"Ty" odpověděla Kaira "Ty, Stříbrná Vlčice, Eliza přízrak Spravedlnosti a odvahy"
"ale jakto! odvahy?" nechápala nic. "Taky nic nechápu, ale ty můžeš změnit vše, vše."


----------------------------------------------

"To jsou poslední slova co jsi pamatuji. Já jsem změnila celou budoucnost"
"vyprávíš to tak hezky"
"heh, no.. teď chápu jak se Kaira cítila.." řekla a lehla si na zem. Ona jí jen pohladila
"Jsi tak malá a už tak.. tak.. rozumná.." řekla Eliza potichu. "A ty jsi jak dlouho přízrakem SPravedlnosti?" zeptala se tam malá zrzka. "Je to jen pár roků co jsem vystřídala Kairu.."
"A co rodina?" zajímalo ji. Byla malé a zvědavé dítě.
"Rodina.." řekla potichu a zadívala se na nebe "Rodina a přátelé.. má matka se jmenovala stejně jako ty. Má dcera se jmenuje po tom kdo pro mě byl jako má matka. Má oči po jejím otci.." při té vzpomínce se Eliza usmála "byli jsme rodina.. i Kaira tam patřila.." zasmutněla.¨
"Byli jste kamarádky?"
Elis zavřela oči. "Kdysi jsme se nenáviděly, ale pak.. nás jedna věc spojila, víš co Rose, pojď se mnou sice bych neměla ale o co" potichu se zamála a její přívěšek kolem krku zazářil, náhle se obě dvě objevily v bílé místnosi se dveřma.¨
"kde to jsme?" zeptala se Rose
"Toto, je svět příběhů, je na čase změnit i minulost" řekla Elis a náhle se zozsvítili jedny ze veší "nový svět se odemčel" usmála se a pak do těch dvěří vešla. "poník!" byla v šoku. "už vím jak se cítila Kaira" vzdychla. "Tak hurá, je našase se dostat něma kde jsem nebyla"

Sliby, sliby ach jo, nestíhám a nechce se!

28. října 2013 v 17:49 | Elis |  Příběhy
Kaira pomalu vycenila své tesáky "Já vždy vítězím" řekla a přivřela oči. "Hm, se ještě uvidí" zareagovala Elis a neouště z ní oči. "Panečku, lidi už házejte!" řekla naštvaně Kate. "A pak že dostihy nejsou na dlouho..."

Gravitace

27. října 2013 v 9:51 | Elis
Ve škole jsme si tak jednou v učebnici četli básničku od Sovy. A já řekla že nicnic a že složím lepší. Třídní mi to dal za DÚ. A tady je:

Naděje už není - SV2

26. října 2013 v 18:35 | Elis |  Příběhy
Bylo slyšet silné zahřmění a to doprovázeno zemětřesením.

Siera Nevada

25. října 2013 v 20:48 | Elis |  Pony story
Siera Nevada! (I love Geography!) Proč se tak líbí zemněpisné názvy? :33

Další mé já?

23. října 2013 v 17:31 | Elis |  Pony story
S lehkým vánkem bylo cítit jak poletují jemné zimní vločky.

Kaira

22. října 2013 v 19:34 | Elis |  SP postavy
Zavrčela a přivřela oči "Toto je můj boj a já ho vyhraju"

Příběhy, pořadí!

21. října 2013 v 21:57 | Elis
Přímý pohled do těch zeleno zářicích očí byl tak hypnotický - Elis takhle nějak končí 3. Kniha :)

Abyste neříkali :D

21. října 2013 v 15:54 | Elis
Abyste neříkali že nenapíšu, napíšu VS ale až za delší dobu.. mezi tím tady budou uryvky :D

OMLUVA

20. října 2013 v 11:48 | Elis
Omlouvám se ale Válku světů dnes nestihnu :( mam ji rozepsanou protože si prohodíme s někým světy. . Ale nezabijete mě za to :D Fakt sorry, bude dlouha ale až v UT nejdříve :/

Magda přišla blíže "co to je?!" Zeptala se znechucene
"Jidlo" odpověděl jí Petr
"ANI TU NEMÁM SIGNAL!" vztekala se
"Magdi, toto je středověk" oznámila ji krutou realitu Sára

Něco pro zajímavost

19. října 2013 v 15:40 | Elis
Jemná raní rosa stékala po stoncích a postupně padala do tmavé a chladné trávy

Na čase odejít -Část první

18. října 2013 v 20:41 | Elis

PĚT LET ZPÁTKY

Bílá klisna utíkala tstále dopředu, v očích měla slzy a vztek. Její jasně rudo-růžové oči zářily ve tmě a špičaté zuby byly vidět i tak z daleka. Když doběhla až na konec lesa uvědomila si že už je v jiném kráslovství. Schoulila se do klubíčka a s jemným deštěm brzy usla.
když se probudila její oči dostaly zpět tu pravou barvu. Ohrabaně vztala. Když se pořádně probudila a vzpoměla si co se všera stalo poprvé se zhrozila. Nikdy by jí nenapadlo že uteče z domova, ale když nad tím přemýšlela déle už jí pomalu začalo docházet že udělala správnou věc. její roh zazářil jemným světlem a pomalu dostala celá její srst i hříva jinou barvu. Podívala se na své nové tmavě fialové tělo a na svou bílo hřívu. Oči měla zelené. Zmateně se ohlédla, když si všimla že křídla jsou pryč a že má jen roh oddychla si. Dala si přes sebe projistotu plášť a vydala se po pěšince stále rovno.
Netrvalo dloho a došla k jedné malé vesnici. Uviděla stánky, malé domky i malá políčka. Všechno tu bylo tak malé. Ale byla na to zvyklá nikdy netrávila na zámku moc času. S nejistými kroky se odhodla vejít dovnitř vesnice.
když ju celou prošla a zjistila že tu nikoho nezdná zastavila se u jednoho stánku.
"Mohu se zeptat v jakém království jsem?" zeptala se milým hlasem klisna.
"Království Kristalů" opověděl poník. Klisna se zadívala na pultík a jeho obsah."mohu poprosit tu mrkev?" zeptala se opět.
"jednu?" ujistil se poník.
"Ano" odpověděla klisna a vytáhla si pytlík s penězi.
"jeden stříbrný" řekl poník a podal jí mrkev. Klisna zašátrala v pytlíku a vytáhla na stůl jeden malý zlatý penízek. Byl na něm vyrytý měsíc a z duhé strany hvězda.
"Ale to je měna jiného království" namítl poník
"prosím, mám hlad, dám vám jich za tu mrkev více, někde je pak můžete směnit" řekla klisna a vyndala další dva zlaté.
poník jen se zadíval na zlatě lesknoucí se peníze a řekl "dobře" aposunul k ní mrkev. Ta ji rychle vzala a s poděkováním odběhla. Když si dojedla mrkev musela sehnat bydlení. Njedříve ještě v jiné podobě zašla o pár vesnic dál kde smenila peníze. Pak se vrátila, avšak před tím její roh opět zazářil a ona uvítila zase svou podobu. tentokrát neměla roh, ale křídla.
Musela si vybrat v jaké podobě bude. Nakonec si vybrala křídla. Vrátila se do vesnice a šla hledat dům. Nakonec našla jeden na prodej, byl až na koci vesnice což bylo udeální. Byl prostě dokonalý. Zaplatila a s radostí si vybalila věci z tašky.
tady jí nikdo nenajde, vklidu tady vyroste a až bude dospělá už má plné právo a rodiče jí budou muset nechat být.
Zvykala si na nový život, sice často musela odcházet že vesnice do lesa aby si dokázala udržet svou podobu pegase.
(ouMentalistazačínájamizimnachvili)
Začalo se dařit, začala si zvykat velice rychle. Život ubýhal, jen jjí pomalu. Každý večer seděla u okna a modlila se ať už její utpení skončí....


Malá klisnička bežela se smíchem "mám tě!" zažrava na jinou a ani si nevšimla že před někým stojí. Bylo to v mižiku, obě dvě ležely na zemi. "J-já se omlouvám" řekla malá klisnička a sklopila uši. Ta si ale té malé nevšímala "Mám děsnou smůlu dneska" řekla si a rozeběhla se z města. Cítila jak pomalu přicházela noc a měsíc vycházel. Uklidnila se teprve až vběhla do lesa. Tam ucítila hrozné křeče a svalila se na zem. Očima se kolem sebe ohlédla. Stála tam postava. Středně dlouhá, rozcuchaná hříva. Tmavě modrá srst, jasné hadí oči a daračí křídla. Se smíchem se podívala na klisnu v křečích "Princezna nám tu trpí" řekla ďábelským hlasem a popošla k ní. "Ty.." řekla klisna a zvedla se "TY!" zařvala. "to ty jsi vše způsobila!
"mýlíš se. Byla jsi to ty"
"NE! to ty jsi je napadla, využila jsi mě!" bránila se.
"proto jsi se přestěhovala? by jsi začala nový život? ty nikdy nebudeš jako ostatní jsi monstrum"
"nejsem, ty jsi monstrum!"
"hmmmm měj se" řekla a se zamáváním křídel zmizela.



--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dnes je vše jinak. Je to lepší noční můry mizí a já konečně dostávám šanci žít normálně. Přesto osud nezměním. Ale i když se o to snažím? Proč já? ptám se na to tak často.. a já.. to já musím mít mé druhé já které mi zníčilo život?



ok lidi tak je fakt děs........................ že to vůbec zveřejňuji

První splinutí

14. října 2013 v 23:07 | Elis |  Příběhy
"Ach můj bože" řekla jsem a strachy se nemohla pohnout.

Info žeby.. Elis? O.o ako nečekané!

14. října 2013 v 22:44 | Elis
Takže! Vítejte ryby!

ASK. FM

14. října 2013 v 18:16 | Elis
Tákže, mé drahé rybyičky..

Le naše třída

13. října 2013 v 22:16 | Elis |  Příběhy
Jsem tady zachytila pár mometů z přìběhu
..

Sára se na nás dívala jak na nějáké divné zvíře"Si děláte srandu?!"
"Bohužel ne.." odpověděl zklamaně Dave
"To znamená jen jednu věc, DO BOJE ZA GO-ČKO!"zařvala Kamila
"Počkat ale ta jakási divná vlčice to umí mluvit říkala cosi o jednotě.." namítl Petr.
"Zaprvé, není divná a jmenuje se Kaira!" Bránila jsem ji. "A jednota znamená že nám chybí Shill.."
"DO PRAHY ZA SHILLEROVOU A PAK DO BOJE ZA GYMLP!" zařvala zase Kamila
"Shi co?" Nechápal Erik.
"Předchůdce rodu Bumbálkovytých, ni proti pan čelko" řekla Anet.
Králiková si utáhla pásku na čele a řekla "Kung-fu Rabbit do akce!"

----

"Teď se vám budou perfektně hodit zlomky" řekla Bumbálková a mačetou rozsekla kokos"dvě poloviny". "Jak my se mohly dostat někam do tropů?!" Zasténala Fojtů.
"Nejsem věštec" zareagocala Ev
"Chci zpět domů, chci zpátky školu" zasmutněla jsem. Právě se Hudcová vracela s Bartíkovou z prozkoumání terénu"Podle mapy by tu měla bejt ta tůně" řekla vážně.
"Zvláštní je že nejsme na zemi, žádný takový podnebný pás neexistuje" dodala Bartíková
"Sakra Fůrie, co jsi to vymyslela za světy?!" Vztekal se Petr
"Náhodou mě se líbí" odsekla jsem
"HELE KAČKA!" ozvalo se z keřů
"Kamila" řekli všichni jednotně

Jak to vše začalo..

12. října 2013 v 21:24 | Elis |  Příběhy
Dlouho očákávaná první část Války světů

uslyšela jsem budík a to bylo znamení: Je pondějí, vtávej do školy!

První setkání poletech

11. října 2013 v 22:28 | Elis |  Příběh
Modré oči se ohlédly zda nikdo za nima nejde. Cítila se podivně. Zastavila se a sundala bodlák ze své dlouhé srsti "Lill?"

Balalalalallalalalal

11. října 2013 v 22:06 | Elis
Hanácká O.o