Na čase odejít -Část první

18. října 2013 v 20:41 | Elis

PĚT LET ZPÁTKY

Bílá klisna utíkala tstále dopředu, v očích měla slzy a vztek. Její jasně rudo-růžové oči zářily ve tmě a špičaté zuby byly vidět i tak z daleka. Když doběhla až na konec lesa uvědomila si že už je v jiném kráslovství. Schoulila se do klubíčka a s jemným deštěm brzy usla.
když se probudila její oči dostaly zpět tu pravou barvu. Ohrabaně vztala. Když se pořádně probudila a vzpoměla si co se všera stalo poprvé se zhrozila. Nikdy by jí nenapadlo že uteče z domova, ale když nad tím přemýšlela déle už jí pomalu začalo docházet že udělala správnou věc. její roh zazářil jemným světlem a pomalu dostala celá její srst i hříva jinou barvu. Podívala se na své nové tmavě fialové tělo a na svou bílo hřívu. Oči měla zelené. Zmateně se ohlédla, když si všimla že křídla jsou pryč a že má jen roh oddychla si. Dala si přes sebe projistotu plášť a vydala se po pěšince stále rovno.
Netrvalo dloho a došla k jedné malé vesnici. Uviděla stánky, malé domky i malá políčka. Všechno tu bylo tak malé. Ale byla na to zvyklá nikdy netrávila na zámku moc času. S nejistými kroky se odhodla vejít dovnitř vesnice.
když ju celou prošla a zjistila že tu nikoho nezdná zastavila se u jednoho stánku.
"Mohu se zeptat v jakém království jsem?" zeptala se milým hlasem klisna.
"Království Kristalů" opověděl poník. Klisna se zadívala na pultík a jeho obsah."mohu poprosit tu mrkev?" zeptala se opět.
"jednu?" ujistil se poník.
"Ano" odpověděla klisna a vytáhla si pytlík s penězi.
"jeden stříbrný" řekl poník a podal jí mrkev. Klisna zašátrala v pytlíku a vytáhla na stůl jeden malý zlatý penízek. Byl na něm vyrytý měsíc a z duhé strany hvězda.
"Ale to je měna jiného království" namítl poník
"prosím, mám hlad, dám vám jich za tu mrkev více, někde je pak můžete směnit" řekla klisna a vyndala další dva zlaté.
poník jen se zadíval na zlatě lesknoucí se peníze a řekl "dobře" aposunul k ní mrkev. Ta ji rychle vzala a s poděkováním odběhla. Když si dojedla mrkev musela sehnat bydlení. Njedříve ještě v jiné podobě zašla o pár vesnic dál kde smenila peníze. Pak se vrátila, avšak před tím její roh opět zazářil a ona uvítila zase svou podobu. tentokrát neměla roh, ale křídla.
Musela si vybrat v jaké podobě bude. Nakonec si vybrala křídla. Vrátila se do vesnice a šla hledat dům. Nakonec našla jeden na prodej, byl až na koci vesnice což bylo udeální. Byl prostě dokonalý. Zaplatila a s radostí si vybalila věci z tašky.
tady jí nikdo nenajde, vklidu tady vyroste a až bude dospělá už má plné právo a rodiče jí budou muset nechat být.
Zvykala si na nový život, sice často musela odcházet že vesnice do lesa aby si dokázala udržet svou podobu pegase.
(ouMentalistazačínájamizimnachvili)
Začalo se dařit, začala si zvykat velice rychle. Život ubýhal, jen jjí pomalu. Každý večer seděla u okna a modlila se ať už její utpení skončí....


Malá klisnička bežela se smíchem "mám tě!" zažrava na jinou a ani si nevšimla že před někým stojí. Bylo to v mižiku, obě dvě ležely na zemi. "J-já se omlouvám" řekla malá klisnička a sklopila uši. Ta si ale té malé nevšímala "Mám děsnou smůlu dneska" řekla si a rozeběhla se z města. Cítila jak pomalu přicházela noc a měsíc vycházel. Uklidnila se teprve až vběhla do lesa. Tam ucítila hrozné křeče a svalila se na zem. Očima se kolem sebe ohlédla. Stála tam postava. Středně dlouhá, rozcuchaná hříva. Tmavě modrá srst, jasné hadí oči a daračí křídla. Se smíchem se podívala na klisnu v křečích "Princezna nám tu trpí" řekla ďábelským hlasem a popošla k ní. "Ty.." řekla klisna a zvedla se "TY!" zařvala. "to ty jsi vše způsobila!
"mýlíš se. Byla jsi to ty"
"NE! to ty jsi je napadla, využila jsi mě!" bránila se.
"proto jsi se přestěhovala? by jsi začala nový život? ty nikdy nebudeš jako ostatní jsi monstrum"
"nejsem, ty jsi monstrum!"
"hmmmm měj se" řekla a se zamáváním křídel zmizela.



--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dnes je vše jinak. Je to lepší noční můry mizí a já konečně dostávám šanci žít normálně. Přesto osud nezměním. Ale i když se o to snažím? Proč já? ptám se na to tak často.. a já.. to já musím mít mé druhé já které mi zníčilo život?



ok lidi tak je fakt děs........................ že to vůbec zveřejňuji
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Purple the vampire Purple the vampire | 19. října 2013 v 7:46 | Reagovat

tohle byl velice zajímavý příběh..líbí se mi ta originalia ;) jen...alicorn jop? xD

2 Elis-Furča *ryba* Elis-Furča *ryba* | Web | 19. října 2013 v 9:01 | Reagovat

[1]: oo děkuji za komentář. Od tebe je to pro mě pocta :)

3 Elis-Furča *ryba* Elis-Furča *ryba* | Web | 19. října 2013 v 17:24 | Reagovat

[1]: Alicorn, právě pegas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama