Přání

28. října 2013 v 22:15 | Elis |  Poslední boj spravedlnosti- kniha 4. poselední
"Ne, to nemůže být pravda!" začala šílet Elis a vypadalo že si vytrhá všechny vlasy. "Klid!" zařval James. "Hlasvně klid, takhle jí nějak nepomůžeš!" řekl přešle. Madalim jen stála o kousek popodál. Kaira byla až uplně vzadu "Je mi to líto" řekla potichu a sklonila uši a poamlu se vydala ke dveřím. Wett se na ní jen díval jak odchází. "Proč.." řekla potichu a opět si sedla na stoličku. Podívala se na svou jedinou kamarádku co ji kdy pordžela. "Proč..." zopakovala ještě jednou. "možná že když-" "NE! nechci pohádky, prosím upřímně, jaká je pravděpodobnost.. že někdy..." zasekávala se. James vzdychl a pak se zase nadechl "Malá". "Prosím.. chci tu být sama" řekla Elis. Madalim pokývla na Jamese aby šel. Pak jen pomalu zavřela dveře. "Nechápu jak se to mohlo stát" řekla a trochu se zatřepala. "Nikdo to nemohl čekat" poznamenal James. "Ale ona si to bere jako svou vinu.." dodala Madalim. "Já bych si to taky bral jako svou chybu.. ale nikdo z nás nemůže vědět jak se právě cítí.. taková hrozná zrada!" řekl znechuceně. Jay se vrátil a stoupl si vedle Madalim "Wett říkal že s tím nic nemůže udělat, nikdo nebyl svědkem"

Kaira bežela stále dále a dále "Svět se stále hroutí" říkala potichu až doběhla na okraj propasti. "spravedlnot už neexistuje.."
"Máš pravdu" ozval se hlas za ní. "Jednou se vrátí a ty to víš" řekl Semil. "Ty a tvůj bratr až moc čtete pohádky" odsekla.
"Opravdu? A co sstra Stříbrné Vlčice?" zeptal se "To je taky pohádka?". "Dejte už mi všicni pokoj" zavřčela. "Čekám tady celé staletí! Vidím jak mí přátelé umírají, jen já tu zůstanu! Vidím pohromy, nemůžu ani kolkrát pomoc! A přitom.. to já" řekla a dala hlavu dolů. "Jsem už na to stará". "Já tě chápu" ozval se další hlas. "Koran, proč i ty?" řekla Kaira a zaleskly se jí oči. Koran se usmála. Sice byla na straně zla, ale ona věděla kdy je přestat potřeba. "Semile jdeme" řekla a chytla ho za ruku. Kaira vzhlédla k noční obloze a usmála se "Ale brzy.. brzy zase spolu"
(vypráví Kaira)
Ubíhaly dny a nic se neměnilo. Nechtěla jíst ani pít, museli jsme jí k tomu nutít. Jen seděla u postele a držela za ruku svou kamarádku. Tu nejbliší. Dělali si velké starosti, v noci nespávala a jen čekala na tázrak že se probere, nechtěla se od ní vzdálit.. ale šance se zmenšovaly. Ty časy společně kdy seděly u krbu, i s přáteli. Ty časy kdy jsem tam byla i já. Ale život je osud, jednou hodíš kostkou ale ze dvojky šestku neuděláš. Druhý hod ani šance nenastane. Zimní vločky stále poletovaly větrem unášené, ona ale nic nechtěla jen zpět život, ale né její.. čase se táhnul a bylo vidět že se nic nezmění. Až jednoho dne. Po těch dnech plných slz a potřebu získat naději se ukázalo kouzlo. Keouzle bez kouzel. kouzlo Věrit.

"Nic zase nechce jíst" řekla potichu Madalim která už nevěděla co má dělat. Jen se podívala malou škvírkou co byla mezi dveřmi. Elis už celé dny seděla na malé stoličce co byla u postele na které ležela Kate už celé ty dny bez jediného pohybu.
"Proč se to stalo, proč jsem tam nebyla dříve?" špitla potichu Elis a utřela si slzy. "To už na tom světě nezbyla ani poslední kapka spravednosti?!" řekla už trochu naštvaným hlasem.

Kaiře se zúžily zorničky "Co se to děje?"

"Ne, dnes prostě už nic není fér!" zvýšila hlas Elis. "Ty by jsis to nenechala bíbit!" zařvala. "NENÍ TO FÉR! TAKHLE NĚCO PROVÉST A NEBÝT ANI POTRESTÁN!"poté vztala a odkopla stoličku do druhého rohu místnosti.
Práskla dveřmi a s naštvaným výrazem se vydala ven. "Co se to děje? Elis?" zeptala se Madalim, ale nestihla ani postřehnout a byla fuč. "Nesnáčím ty vlčí schonosti.. pohlídej Kate, já ji najdu!" řekl James a rozeběhl se. Když doběhl do stájí jeden box byl prázný. "Ne.."

Kaiře zazářil náhřdelník "To není možné!" řekla a nemohla od něho odthnout oči.

Elis se ani pořádně nedžela, jediné co jí pohánělo byl vztek, zloba a odchodlání. Znovy pobýdla Chryzantenu a pomalu ucítila jak se vznesly do vduchu. Chryz roztáhla své obrovské křídla a dříva ze mněnila na zlatou vlající ve větru.
Viděla jak míjeli města a vesnice až dorazili na jedno místo. Byla tam asi nějáká oslava. První koho si tam Elis všimla byla hnědovlasá dívka a měla zajímavě trpce žluté oči. Elis zavčela a Chryz se radši trochu stáhla. Když tam došla najednou přestala hrát hudba a všichni se na ni otočili. "ty.." řekla naštvaně."
"já?" ujistila se namyšleně dívka. "ano, ty ty zrádkyně!" zařvala. Dívka se na ni podívala "co prosím?"
"Zničila jsi mi život, mě a KATE!" zhluba dýchala Elis a pomalu se přibližovala
"J-j-á" koktala dívka protože jí vše došlo. "Její křik do přázdnoty o pomoc, poslala jsi ji do pasti! Ona ti věřila! a víš co?! Já jsem PRAVÁ kamárádka, já opatím, ruku v ruce předáváš!"
"Co se stalo?" zeptal se jeden mladík. "Co se stalo?!" řekla celá vyročená Elis a ani si nevšimla co se děje.
"Tady ta vaše svině využila toho nejlepšího člověka kterého jsem potkala a poslala ho na smrt! Víš co se děje?! NIC! Jen leží v poseli, nevím ani jesli se probere.. a za to můžeš TY!" zařvala z plených plic a nevšimla si že už neměla jen dvě nohy ale čtyři. Její stříbrná kožich dostal ten správný odlesk a bílé tesáky byli vidět už z daleka.
"c-co jsi?!" ptala se dívlka a couvala, teda než zakopla a skončila na zemi.
Elis hrdě zvedla hlavu a zadívala se na ni zvysoka "Je na čase aby se spravedlnost vrátila" řekla a její oči se zaleskly. Pak se připravila ke skoku a skočila (le zpomalený záběr! :O) otevřela tlamu a vycenila zuby, dívka se jen schoulila do klubíčka, bylo to jen pár centimetů od ní když v tom někdo na ní skočil a odhodil bokem.
Elis zavrčela a podívala se co se stalo. Nad ní srtála Kaira a jen na ní civěla. "Jak, jsi to udělala?" zeptala se a sama nemohla uvěřit tomu co se stalo.
"Ona.. to onaaa" ozvalo se od někud. "ona, oan je přízrak spravedlnosti!" řekl někdo a ukázal na Kairu.
Ta jen stále nevěřícně hleděla. "né já už nejsem" řekla potichu
"Cože?! kdo teda?" zeptala se zaskočená Elis.
"Ty" odpověděla Kaira "Ty, Stříbrná Vlčice, Eliza přízrak Spravedlnosti a odvahy"
"ale jakto! odvahy?" nechápala nic. "Taky nic nechápu, ale ty můžeš změnit vše, vše."


----------------------------------------------

"To jsou poslední slova co jsi pamatuji. Já jsem změnila celou budoucnost"
"vyprávíš to tak hezky"
"heh, no.. teď chápu jak se Kaira cítila.." řekla a lehla si na zem. Ona jí jen pohladila
"Jsi tak malá a už tak.. tak.. rozumná.." řekla Eliza potichu. "A ty jsi jak dlouho přízrakem SPravedlnosti?" zeptala se tam malá zrzka. "Je to jen pár roků co jsem vystřídala Kairu.."
"A co rodina?" zajímalo ji. Byla malé a zvědavé dítě.
"Rodina.." řekla potichu a zadívala se na nebe "Rodina a přátelé.. má matka se jmenovala stejně jako ty. Má dcera se jmenuje po tom kdo pro mě byl jako má matka. Má oči po jejím otci.." při té vzpomínce se Eliza usmála "byli jsme rodina.. i Kaira tam patřila.." zasmutněla.¨
"Byli jste kamarádky?"
Elis zavřela oči. "Kdysi jsme se nenáviděly, ale pak.. nás jedna věc spojila, víš co Rose, pojď se mnou sice bych neměla ale o co" potichu se zamála a její přívěšek kolem krku zazářil, náhle se obě dvě objevily v bílé místnosi se dveřma.¨
"kde to jsme?" zeptala se Rose
"Toto, je svět příběhů, je na čase změnit i minulost" řekla Elis a náhle se zozsvítili jedny ze veší "nový svět se odemčel" usmála se a pak do těch dvěří vešla. "poník!" byla v šoku. "už vím jak se cítila Kaira" vzdychla. "Tak hurá, je našase se dostat něma kde jsem nebyla"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 dzappa7778 dzappa7778 | 30. října 2013 v 11:15 | Reagovat

Dobré

2 Elis-Furča *ryba* Elis-Furča *ryba* | Web | 31. října 2013 v 21:50 | Reagovat

[1]: díky

3 LEA TROLLÍ SAGUŠ LEA TROLLÍ SAGUŠ | 25. prosince 2013 v 23:30 | Reagovat

Skvělé! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama